Historie

Děkanský kostel sv.Václava ve Světlé nad Sázavou

Podle místní Seidlerovy kroniky vydané v roce 1887 se Světlá jako ves s kostelem připomíná v pamětních knihách benediktýnského kláštera ve Vilémově již k roku 1207. Nejstarší historická zmínka o zdejším kostele nacházejícím se zřejmě od počátku na klášterním zboží se objevuje v listině opata Jaroslava II. z 13.7.1318, kterou klášter dočasně přenechává nedalekou ves Lipničku Markvartovi, řečenému Černý, a jeho manželce Damaslavě.

V roce 1345 povyšuje arcibiskup Arnošt z Pardubic dosud ještě filiální kostel na kostel farní. 36 grošů pololetního papežského desátku placeného v roce 1352 bylo nejvíce ze všech kostelů na tehdejším klášterním panství. První zmínku o kostelním mobiliáři přináší darovací listina bratří Petra a Damaslava z Lipničky z 3. prosince 1381, podle níž jmenovaní v kostele nově vztyčili oltář sv. Kateřiny, panny, a nadali jej platem 7 kop grošů ze vsi Bousovny.

Po zničení vilémovského kláštera husity na jaře 1421 přešla roku 1429 Světlá do majetku nekatolického rodu Trčků z Lípy. Burian III. zahájil v roce 1569 rozsáhlou přestavbu kostela, při níž původně raně gotická stavba téměř zmizela, a pod hlavním oltářem vznikla hrobka tohoto rodu a později i rodu Kolovrat – Krakovských.

Kromě presbytáře připomíná nejstarší stavbu již jen několikrát přestavěná kostelní věž s horním patrem upraveným na způsob středověkého podsebití, kamenná okna se sloupkem uprostřed z konce 13. stol. dochovaná po její severní a jižní straně a úzké původně střílnové okénko na straně západní. Nynější podobu věž dostala v roce 1821 a na pokyn památkářů byla zachována i při poslední opravě v roce 1930. Hodiny byly vyměněny v roce 1971.

Z časů bohatých Trčků z Lípy je např. portál dveří hlavního kostelního vchodu z přelomu 16. a 17. století, z jejich štědrých darů však zůstala pouze cínová křtitelnice s novým víkem a četnými reliéfy vyzdobený velký zvon Václav, ulitý kuntnohorským Mistrem Tomášem Klabalem. Oboje z roku 1569. Nejstarší zvon Jan Evangelista, nazývaný poledník, pocházející z dílny Mistra Ondřeje Ptáčka, darovaný kostelu Burianovým předkem Mikulášem již roku 1506, se nedochoval.

Po smrti posledního Trčky, Jana Rudolfa, v roce 1634, dle místní tradice pohřbeného v hrobce pod oltářem, se v držení Světlé vystřídalo mnoho majitelů převážně z řad cizí katolické šlechty s nimiž docházelo k dalším proměnám a úpravám jak kostelní stavby, tak i jejího interiéru. Tou nejvýraznější bylo přistavění bočních lodí v roce 1735. V roce 1758 byl kostel povýšen na kostel děkanský.

Dlouhou řadu držitelů světelského panství připomíná kolekce 14 šlechtických erbů na zdi hlavní kostelní lodi. Z hlediska heraldiky má četné nedostatky, ale díky velmi zvláštnímu, nikde jinde se nenalézajícímu znaku připomínajícímu prvního patrona kostela, bývalý klášter ve Vilémově, je tento soubor unikátní. Za pozornost stojí i historická dlažba kostela, do níž je zasazeno deset náhrobních kamenů s vyrytými nápisy a jmény v kostele pohřbených osob.

Velkou ztrátu utrpěl kostel za okupace Němci, kdy přišel o dva zvony – vzácný umíráček z roku 1777 ozdobený reliéfem neznámého světce a reliéfem archanděla sv. Michaela a v roce 1925 nově přelitý zvon Jan Evangelista. Nový umíráček byl zakoupen po 2. světové válce, v roce 1976 pak byly do věže vyzdviženy dva nové zvony, zasvěcené Panně Marii a sv. Lukášovi, odlité proslulou zvonařskou dílnou Laetitie Dytrychové v Brodku u Přerova.

Nejpozoruhodnější částí kostela je presbytář s portálem dveří z poloviny 13. století, vysokými původně gotickými okny zaplněnými zářivými vitrajemi s obrazy patrona kostela sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha a malým rozetovým oknem s anděly držícími korunu slávy nad hlavou knížete Václava. Návrhy na ně provedl v roce 1951 žák Maxe Švabinského, malíř Karel Putz. Nahradily starší barevná okna zničená při výbuchu nákladních vagónů naložených munici na místním nádraží 9. července 1945.

Mobiliář kostela pochází z 18. až 20 století. Mimo jiné, je zde pět oltářů. Kromě hlavního oltáře v presbytáři zdobí kostelní loď postranní oltáře sv. Josefa a sv. Anny, v bočních lodích pak najdeme oltáře Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. V severní boční lodi se nalézá navíc Boží hrob s oltářem ozobeným nástroji a symboly Kristova Utrpení.

Šest velkých obrazů Ignáce Raaba v bočních lodích pochází ze zrušeného cisterciáckého kláštera v Sedlici u Kutné Hory a představuje církevní otce, sv. Augustina, Ambrože, Jeronýma a Řehoře, Vidění proroka Iaziáše a Zvěstování sv. Anně. Varhany byly instalovány v roce 1912, skříň je však z varhan předchozích z roku 1765.

Mgr. Alena Křivská